Když nemoc nemá lék, ale láska má nekonečnou sílu
Bára byla sotva šestnáctiletá dívka, když jí do života vstoupila malá neteř Tonička. Protože se biologická maminka kvůli svému mentálnímu postižení nedokázala o miminko postarat, byla Tonička svěřena do péče jejímu dědečkovi, přesto teta Bára zastávala výraznou roli v péči o novorozeně. Dědečkův zdravotní a psychický stav se zhoršoval natolik, že ani on se později nezvládl o malou holčičku postarat. Když se řešilo, kdo péči o Toničku převezme, nebo zda bude muset odejít do sociálního zařízení, teta Bára neváhala a rozhodla se, že to zvládne. Přijala Toničku do pěstounské péče a už tehdy věděla, že to nebude snadná cesta.