1. července 2022 Pomoc Ukrajině

Už nechceme zažít bombardování

Nepokoje na Ukrajině vyhnaly z domova i paní Annu. Do Čech přišla i se svou sestřenicí a kamarádkou a jejich dětmi. Ačkoli každá žena pochází z jiného koutu Ukrajiny, zázemí a dočasný domov našly v Hejnicích na Liberecku.

Českou pomoc si velmi pochvalují: „Jsme tu spokojení. Hodně lidí nám pomáhá. Připadáme si jako v nebi. Děti chodí do školky nebo školy, my pracujeme v restauraci. Jsou tu dobří lidé, kteří nám se vším pomáhají“.

Na Ukrajině mají podstatnou část své rodiny. Zejména tam zůstali jejich manželé a otcové dětí. „Situaci na Ukrajině sledujeme každý den, koukáme na české, ukrajinské i ruské zprávy, komunikační kanály. Je těžké odtrhnout se od telefonu. Chceme vědět, co se u nás doma děje. Myslí jsme stále na Ukrajině,“ vypráví obstojnou češtinou paní Anna a pokračuje:

„Rusové žijí v jiném světě. Mají úplně jiné informace než kdekoli jinde. Žijí v propagandě, nemají přístup k jiným zdrojům, funguje tam omezení slova. Toto není demokracie,“ přibližuje situaci a dodává: „Můj tatínek bydlí na Krymu. Má zcela odlišné zprávy, setkává se s okruhem lidí, kteří jsou prorusky smýšlející a nevěří, jaká situace na Ukrajině ve skutečnosti je.“

Ačkoli je nyní situace v Kyjevě i Žytomyru stabilizovaná, ženy se zatím bojí vrátit. „Těšíme se, až válka skončí a budeme moci odjet do své vlasti, ale už nechceme znovu zažít bombardování. Škola dětí je zrušená, domy jsou zbourané, nevíme, kam bychom šly,“ vypráví se smutkem v očích.