22. září 2026 Naše články

Arcibiskup Přibyl: Charita si vybrala Vás

V pondělí 21. 9. 2026 v kostele Všech svatých proběhla slavnostní mše svatá, při které jsme si připomněli 35 let od založení Diecézní charity Litoměřice. Významné výročí však letos slaví i další Charity v litoměřické diecézi: 35 let Charita Litoměřice, 30 let Charita Lovosice a 15 let Charita Šluknov.

Slavnostní mši svatou sloužil pražský arcibiskup a apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl. Spolu s ním koncelebrovali kněží z celé republiky, především prezidenti diecézních Charit. Mezi hosty nechyběli zástupci měst a obcí, podporovatelé, dobrovolníci ani pracovníci Charit z celé litoměřické diecéze.

Pan arcibiskup při svém kázání poděkoval všem charitním pracovníkům za jejich práci a službu.

Zmínil rovněž, jak Charita začínala. Od malých krůčků až po obrovskou službu, která pokrývá široké spektrum potřeb. „Jestli je něco očividné, tak je to obrovský rozsah charitní služby, která je v litoměřické diecézi přítomná. Děkuji vám za všechny služby, které poskytujete.

Věnoval se rovněž tématu povolání. „Každý, kdo v Charitě pracujete, tak jste jí věnovali kus života. Věřím, že si mnohdy Charita vybrala Vás. Ne opačně. Tato práce je totiž povoláním a přeji vám, aby pro vás byla víc než jen každodenním chozením do práce.

Ve svém proslovu se arcibiskup dotkl také příběhu svatého Matouše, celníka, jehož povolání k následování Ježíše symbolizuje proměnu a nový začátek. Oslava se zaměřila na vděčnost za služby, které Charita poskytuje. A na inspiraci k dalšímu rozvoji v této oblasti.

Po mši svaté ředitelka Diecézní charity Litoměřice Adéla Švecová poděkovala podporovatelům, spolupracujícím organizacím, dobrovolníkům i pracovníkům a jejich rodinám. „Dnešek mě naplňuje obrovskou radostí a vděčností. Třicet pět let je jedna generace. Jedna generace charitních pracovníků, dobrovolníků, dárců, lidí, kteří mají otevřená srdce pro druhé. Jsou to desítky let tiché a obětavé práce. Děkuji všem, kteří se na ní jakýmkoli způsobem podíleli.“, s pokorou v hlase řekla Švecová.

Poté moderátor Jakub Ružbatský vyzval i další ředitelky Charit připomínajících si výročí, tedy ředitelku Charity Litoměřice Petru Smetanovou, Charity Lovosice Alenu Maternovou a Charity Šluknov Kamilu Svobodovou. Pro každou měl připravené dvě otázky.

Jak se za posledních deset let změnila charitní práce?

Kamila Svobodová: „Charitní práce se změnila, neboť i svět se změnil. Zažili jsme covid. Nedaleko nás zuří válka. Naši klienti mají jiné problémy než před deseti lety. Jsou to problémy komplexnější, daleko propojenější. Snažíme se být profesionálové. Co se nemění, tak je člověk, který stojí uprostřed naší práce se svým životním příběhem.

Kdo je z Vašeho pohledu v současnosti nejvíce potřebný?

Petra Smetanová: Může to být kdokoli z nás, kdo se dostane do těžké životní situace, ztratí se v ní a nemá se na koho obrátit. Může to být jednotlivec, může to být celá rodina. Senior nebo dítě, které se dostane do nouze. Naším úkolem je vždy být k dispozici, otevření a umět rozpoznat tyto situace a nabídnout pomocnou ruku.

Co byste odpověděla lidem, kteří tvrdí, že existují lidé, kteří si pomoc nezaslouží?

Alena Maternová: „Odpověděla bych, že neexistuje člověk, který si pomoc nezaslouží. Pomoc nemusí být jen materiální, mnohdy stačí vřelý úsměv, vlídné slovo, a to si zaslouží úplně každý.

Co pracovníky Charity na jejich práci těší a co je pro ně naopak obtížné?

Kamila Svobodová: „Nejvíce je těší to, že dělají práci, která má smysl. Mnozí jsou opravdoví srdcaři, kteří se nevzdávají ani v obtížných situacích a umějí se radovat z každého, byť malého posunu. Těžké je pro ně narážet na systém, který by mnohé problémy dokázal řešit, kdyby k tomu existovala dostatečná politická a veřejná vůle. Setkávají se také s nepochopením, někdy až s pohrdáním jen proto, že pracují s těmi nejslabšími. Dále je trápí zloba a rozdělení společnosti.

V České republice je spoustu pomáhajících organizací. Proč by lidé měli podporovat právě Charitu?

Petra Smetanová: Charita tvoří širokou síť po celé České republice, máme dlouhou historii a patříme mezi velké, stálé a dlouhodobé poskytovatele služeb. Mezi naše hlavní hodnoty patří: respekt, soucit a pomoc i těm nejchudším a utlačovaným.

Jak mohou lidé podporovat Charitu?

Alena Maternová: „Za mě osobně bych řekla, že čímkoli. Mnohdy dodá sílu jen přijetí. Přijetí, že naše práce je cenná a hodnotná. A to si myslím, že mluvím za každého pracovníka ve službě. Nesmírně si pak vážíme materiální, finanční nebo lidské pomoci.

Kam Charita v litoměřické diecézi směřuje?

Adéla Švecová: „Otázku, kam by měla Charita dál směřovat, si klademe společně s mými kolegy a kolegyněmi z Diecézní charity Litoměřice, stejně tak i s řediteli místních Charit. V litoměřické diecézi máme šestnáct Charit, každá z nich vznikala v jiné době, v různých podmínkách, v odlišných regionech. Tím jsme tak trochu roztříštěni. Někdy je to výhoda, jindy nevýhoda.

Nyní stojíme před úkolem sjednocovat se jako Charity tam, kde je to důležité, a společně prosazovat hodnoty, kterým věříme, tedy pravdu, lásku a společné dobro. Právě v nich musíme být jednotní a čitelní. Tyto hodnoty musí prostupovat všemi charitními činnostmi, procesy, rozhodnutími. Musí být součástí vědomí a svědomí i charitních pracovníků.

Pokud se nám toto podaří, pak věřím, že vstupujeme do nejisté a obtížné budoucnosti. Budeme však připraveni, posíleni a Bohem požehnáni“.

Slavnostní mši svatou uzavřel průvod kněží. Poté se hosté přesunuli do biskupské rezidence, kde bylo připraveno pohoštění a prostor pro neformální setkání. Součástí programu bylo také představení výstavy Diecézní charity Litoměřice s názvem Příběh Diecézní charity Litoměřice aneb od založení po současnost, která mapuje vývoj a proměny charitního díla v litoměřické diecézi během uplynulých 35 let.

Foto: Miroslav Zimmer