Společnost svatého Františka Saleského (Salesiáni Dona Bosca) je kongregace v katolické církvi, která se věnuje výchově mládeže. Zakladatelem salesiánů je italský kněz sv. Jan Bosco (1815–1888). Jeho posledním nástupcem je Don Pascual Chávez. V současnosti Salesiáni působí ve 131 zemích světa včetně Mongolska.

Počátky působení Salesiánů v Mongolsku spadají do devadesátých let minulého století, kdy v důsledku společenské transformace v zemi bylo obnoveno působení katolické církve. Mongolský biskup Mons. Wenceslao Padilla považoval za důležité podpořit rozvoj Mongolska prostřednictvím poskytování vzdělávání pro mladé lidi a v roce 2001 pozval do země Salesiány, aby v Ulánbátaru zřídili učňovské středisko.

Po příjezdu Salesiánů bylo zřejmé, že kromě nutnosti vzdělávání se země potýká s dalšími výzvami, které vyžadovaly aktivní působení. Jednalo se především o velký počet „dětí ulice“, které z různých důvodů nežily se svými rodinami a trávily život na ulicích, kde se živily žebrotou.

Salesiáni zahájili aktivní terénní práci, během které tyto děti vyhledávali a poskytovali jim pomoc, zbudovali v Ulánbátaru střediska, která poskytovala „dětem ulice“ péči formou ubytování, stravy a vzdělávání.

Postupem času bylo zřejmé, že potřeba salesiánských aktivit se neomezuje pouze na hlavní město. V roce 2005 pověřil mongolský biskup Salesiány evangelizací v provincii Selenge. V témže roce přišli Salesiáni do hlavního města provincie Darkhanu, kde zřídili nový apoštolát.

V souladu s tradicí sv. Dona Bosca začali Salesiáni bezprostředně po příjezdu vyhledávat potřebné mladé lidi a zřídili denní modlitebnu, do které pozvali veřejnost a v níž pravidelně po skončení vyučování organizovali volnočasové a vzdělávací aktivity pro děti a mládež.

V roce 2006 obdrželi Salesiáni úřední povolení zřídit v Darkhanu studijní středisko, ve kterém poskytují pro děti a mladé lidi kurzy angličtiny, práce s počítači a hudební a umělecké kroužky. Protože bylo z dosavadní praxe zřejmé, že lidé si kvůli nízkým příjmům a chudobě nemohou pořizovat knihy ani učebnice, zřídili Salesiáni veřejnou knihovnu. Prostory knihovny zároveň slouží jako studovna pro děti, které žijí v tradičních pasteveckých obydlích – jurtách. Tento typ bydlení je samozřejmě praktický pro nomádský způsob života, nicméně není příliš uzpůsoben pro vzdělávání dětí. Jurtu obývá celá rodina, takže prostor poskytuje málo soukromí, bývá špatně osvětlen a zpravidla není vybaven psacím stolem. Pro studující děti je proto poměrně obtížné se zde učit, či připravovat si domácí úkoly.

Při své práci s dětmi a mládeží, se pochopitelně Salesiáni setkají s lidmi, kteří mají dobré předpoklady dosáhnout akademického vzdělání, nicméně ekonomická situace a chudoba jim nedovolí studovat na univerzitách. Salesiáni proto vybraným studentům hradí zhruba polovinu školních poplatků (což je v přepočtu zhruba 6 000 Kč ročně). V roce 2011 byla tato forma pomoci poskytnuta 7 studentům a studentkám.

Kromě podpory akademického vzdělávání usilují Salesiáni o rozvoj a posílení takových dovedností, které mohou být bezprostředně využity pro zajištění obživy. V posledních letech nabízejí ženám vyučení v oboru šička a zřizují drobné dílny, ve kterých mohou nezaměstnané ženy nalézt práci při výrobě tradičních suvenýrů. Salesiáni byli úspěšní v zajištění odbytu pro výrobky těchto dílen a pomohli tak vytvořit několik nových pracovních míst, která zajišťují výdělek chudým domácnostem.